Nějakou dobu už hrajeme Rogue Tradera, tak jsem si řekl, že o tom něco napíšu. Opět to píšu jen tak pro radost, takže to valnou úroveň mít nebude, ale lépe to nedokážu. A možná to někomu něco dá. Systém je to WFRP, ale o něco zjednodušený.
Jako svobodný kapitán (náš překlad Rogue Tradera) už rok velím mezihvězdné lodi (v reálném čase je to o dost déle :-) ). Byl jsme pověřen pátráním po hrobu jednoho ze světců. Proč. Byla v tom politika a já vyšel jako nejvíce neškodný, ale za tu dobu se to trochu změnilo. Dostal jsem rychlou útočnou loď, která se nemohla silou zbraní a štítů měřit s křižníky či dokonce s něčím větším, ale jestli k tomu boji vůbec dojde jsem si mohl vybírat zase já.
Bohužel v jednom boji s prapodivnou technologií Yu´Vath byla moje loď téměř zničena. Dvě třetiny posádky se odebralo k Císaři a zbytek si tento boj bude navždy pamatovat. Ale přežili jsme. A zvítězili.
Teď je Svatá čepel v doku v Bludném přístavu, oprava ještě nějakou dobu potrvá a já přesedlal na mnou zabavený transport, který jsme pojmenovali Nová naděje. Na této lodi jsem třetinu doby mého působení ve výběžku Koronus. Není nijak úchvatná, ale teď jinou nemám, každopádně nás (počítám ještě 1. a 2. důstojníka, kteří se osvědčili jako moji nejvěrnější) cesta zavedla do systému Foulstone, kde došlo k veliké bitvě s uctívači temnoty. Musel jsem nasadit všechny jednotky, ale pod mým velením a s trochou štěstí to dopadlo tak jak mělo.
Nicméně v boji s vůdcem rebelů, který byl posilněn svými padlími bohy, jsem utrpěl opravdu vážná zranění. Nikdy v životě jsem nebojoval proti tak silnému a hbitému nepříteli. Dostal tolik ran, že i ork by dávno padl. Pan Drigo i pan Svardson (moji důstojníci) mi kryli boky a odráželi kohortu osobních strážců. Když se vůdce pirátů už pomalu hroutil pod mými přesnými údery, polevil jsem. Z posledních sil mi zasadil tvrdou ránu do boku. Stačila jedna aby mě vyvedl z rovnováhy, další tři rány mi v okamžení rozdrtili kosti v nohách i rukou a já padl. Žiji jen díky svým důstojníkům, kteří piráta udolali.
Ale Foulstone je nyní svobodný pod správou věrných následovníků Boha Císaře.
Zde jsem přihodil mimo herní komunikaci s GM , kvůli dalšímu směřování kapitána. Který se z naditého šlechtického floutka, pomalu, pod tíhou událostí mění, snad v hrdinu říše. Chybí tam nějaké ty herní poznámky, pro tento článek naprosto zbytečné.
Foulstone
Pirát Kertes ti způsobil těžká zranění. Jeho sek ti málem oddělil ruku od těla a zastavil se až hluboko ve tvé hrudi. Vzpomínky na tu ránu poneseš už natrvalo v podobě hluboké jizvy. Život ti zachránil medik Doss z komandérova týmu včasnou aplikací akutního tuhnoucího gelu do rány pro zastavení krvácení a podáním neurostimulantů a dalších léčiv. Na čas to pomohlo, po zbytek dne jsi mohl fungovat a před představiteli kláštera vystupovat jako kapitán. Později dorazila doktorka Tavanna a ujala se tvého léčení. I druhý den jsi ještě pod vlivem stimulantů dokázal obstojně fungovat. K večeru se však naplnily obavy. V ráně ti zůstal jed. Se silnou horečkou tě večer uložili na lože v jednom pokoji v klášteře a dostal jsi silnou dávku detoxikačních látek. Usnul jsi tvrdým spánkem…
Stalo se to druhé noci po bitvě…
Uprostřed noci ses probudil. Něco tě probudilo. Kašel. Záchvat kašle. V ráně ti pulzovala silná bolest, mnohem silnější než předchozího dne, přizvednul ses na lokti zdravé ruky. Muselo být okolo půlnoci, venku byla jasná noc, ve tvé místnosti šero a jakýsi opar a puch. Ozvalo se znovu zakašlání a v rohu místnosti jsi viděl na židli sedět shrbenou postavu. Contagius.
„Nerad tě budím, kapitáne, ale nezbývá mi už moc času. Jeho přičiněním se ten rituál nepovedl. Už mi ten parchant pije krev mnoho staletí, vyjádřím-li to ve vašem smyslu chápání.“ Znovu se dávivě rozkašle. „Chtěl jsem to tu na Foulstone vzít do svých rukou a místo toho je tu jen tahle moje bezcenná emanace.“ Opovržlivě si odfrkne, což se vzápětí změní v kašel.
„Ptal ses, proč tě chci zabít. Inu, jako obchodník víš, že v obchodě jde hlavně o podmínky obchodu. Chuďas slíbí za trochu zlata boháčovi jakoukoliv službu. Umírající zas slíbí cokoliv tomu, kdo má moc nad životem a smrtí. Dovedu život brát i dávat. S mým požehnáním bys mohl spokojeně žít mnoho dlouhých staletí. Chtěl jsem mít jen trochu navrch.“ Uslyšíš něco, co by mohl být tlumený smích, který se vzápětí změní v další záchvat kašle. Následně vyplivne do ruky jakýsi chrchel, který otře do pláště, „fuj,“ znechuceně dodá.
„Jenže Kertes tě nezabil a samotnému mi není jasné, jak jsi to mohl přežít. A navíc ten parchant přerušil mé povolání. Ještě pár hodin a má ubohá neexistence zde na Foulstone skončí. Abych pak začínal někde od znova.“ Utrápeně si povzdechne a teatrálně vloží hlavu do dlaní. „A zatímco já zmizím, on se dál bude okolo vás motat a ovlivňovat tvé kroky v náš neprospěch. A to je něco, co nemohu dopustit.“ Zapře se o hůl a pomalu se zvedne. Pomalým krokem se k tobě blíží, přičemž silně kulhá na svou shnilou nohu. Jak se blíží, bolest ve tvé ráně se stupňuje a nesnesitelně pulzuje. Když už je skoro u tvého lůžka, pozvedne hůl a zavrávorá a jakoby omylem se holí opře zrovna do tvé rány na ruce. Bolestí se ti zatmí před očima. Poté ucítíš patku jeho hole na svém krku. „Je mi líto kapitáne. Byl jsi mi sympatický a rád bych tě měl mezi svými spolupracovníky. Nechceš-li však sloužit mě, nedovolím, abys sloužil jiným. Nakonec i já jsem jen pokorný služebník a selhání zde na Foulstone si ještě odskáču. Starého muže bolí, když jej lynčují přes shrbený hřbet.“ Opět si teatrálně povzdechne a následně se rozkašle, přičemž při každém zakašlání se ti bolestivě opře holí do krku, až zalapáš po dechu. Když kašel odezní, uvidíš, jak se na tebe upřou jeho tmavě žluté oči a jeho tlak na hůl opírající se o tvůj ohryzek zesílí.
Naštěstí spím se svým příručním kanonem. Plasmová pistole je moc velká a odjištěná svítí a boltrovou pistoli mám přidělanou na rukavici.
Nicméně, v tuto chvíli spíše nevěřícně zírám do nenávistných, nemocných, žlutých očí. Nesnažím se nahmatat rukojeť pistole. Myslím si, že hrubá síla na tuto bytost nebude stačit. Zdravou rukou zkusím přidržet hůl aby se my lépe mluvilo.
"Celé své mládí jsem prohýřil. Nikdy v nic pořádně nevěřil. Císař sám byl pro mě spíš jen slovo. Ale jak se zdá, Císař sám na mě nezanevřel a pověřil mne úkolem. Myslel jsem si, že to bude jednoduché, ne nalezení světce, ale cesta za ním jako taková. Ta cesta však jednoduchá není. Každý den se učím nové věci, snažím se ten úkol, den ode dne, plnit svědomitěji. Setkávám se se závistí, zradou, hněvem, obětavostí, láskou ... a vírou. Dokonce vírou ve mě. Tisíce mužů a žen věří, že je dokážu vést temnotou vesmíru a chaosem warpu blíže k Císaři. Věří, že díky mě a prací pro mě, nakonec stanou po boku Císařově. Stovky jich padli, i v boji proti tvým loutkám. A tyhle lidi já nezradím.
Víš na co jsem přišel, démone? Že chci-li být svobodný, musím věřit v Císaře. Možná mě vidí, možná ne, ale nechává mne být, abych svými činy dokázal, za co můj život stojí. Ale vy ne. Pochopil bych, že se budeme nenávidět na bojišti, ale vy mi neustále lezete do lodi". Trochu zvýším hlas.
"Neustále mě sledujete, otravujete mě i mou posádku. Lákáte ty nevzdělané nebožáky na pomíjivé sliby, aby jste je mohli proměnit na hroudy otravného slizu.
Co se stane, když vám slíbím věrnost? Vím to naprosto přesně. Nastěhujete se mi na loď a už se vás nezbavím. Stanu se skutečným sluhou zvrácených démonů co nenalezli klid, protože jejich srdce zžírá nenávist. Stanu se loutkou a ještě navíc na dobu neurčitou! Všichni co mi věřili padnou k vašim nohám a vy po nich budete šlapat. Protože oni a vlastně i já, by jsme se stali jen schody pro vaši zvrácenou touhu, být větším sluhou. To radši zemřu v dobrovolné službě Císaři. Už teď jsem vykonal dost práce, i nesmrtelní eldaři už o mě ví.
Já už si vybral, démone. Očistím tento kout zapomenutého vesmíru od špíny jako jsi ty nebo při tom umřu, ale tak jako tak stanu po boku Císaře. A jestli se mě nebojíš teď, což pochybuji, protože jinak by jsi mě nehledal, tak potom se mě už bát budeš!"
A zatlačím na hůl. S modlitbou na rtech se pokouším vstát a zatlačit ho zpět.
"Císaři, strážce můj,
rač vždycky být ochránce můj:
mě vždycky veď a napravuj,
ke všemu dobrému mě vzbuzuj.
Ctnostem svatým mě vyučuj,
ať jsem tak živ, jak chceš ty Císař můj.
Tělo, svět, démony přemáhám,
na tvá vnuknutí pozor dávám.
A tak s tebou ve spojení
ať vytrvám do skonání,
po smrti pak po tvém boku,
chválím tě Císaři můj."
Protože netuším jak se ho zbavit a protože tam stojí stále, během modlitby pomalu sáhnu pod polštář. Ne tajně, jen se soustředím hlavně na tu modlitbu a vytáhnu svou rodovou zbraň. Bolest v tuhle chvíli asi zvládnu nevnímat.
Moc nedám na to jak vypadá a přiložím mu hlaveň mezi oči.
"A teď je na čase se rozloučit, démone. Vyřiď svému pánovi, že mu otročit nebudu. Jestli se tu motá někdo další tak ho chytím a řeknu mu to samé co tobě. Možná teď mou ruku nevede Císař, ale já udělám vše proto aby Císař byl na mé činy hrdý. A věz, že od nynějška máte nepřítele, který vám nedá pokoj a všude rozžne jiskru Císařova světla, jenž nakonec připojí tento temný kout vesmíru ke Svatému Impériu. A provázej tě Císař, což asi fakt nechceš."
A stisknu spoušť.
Contagius upře svůj unavený, vědoucí pohled na hlaveň, poté na tebe a slabě se usměje. Vystřelíš. Přes oblak dýmu vidíš, jak jej výstřel odhodil o metr vzad a strhnul mu kápi z hlavy. Jeho hlava je skoro lysá, kůže má nezdravou žlutou barvu s hnědými fleky a vředy. V místě výstřelu se mu udělala brázda přes čelo, která se vzápětí začala zavírat.
„Nebojím se tě, protože to nebudeš ty, kdo mě zabije, kapitáne.“ Povzdechne si: „Škoda, mohli jsme se dohodnout. Nezbývá než tvůj rod zničit. Nakonec v té snaze nebudu jediný.“ Začne se smát a vzápětí kašlat. To tě ještě víc rozlítí a vyprázdníš do něj celý zásobník. Trochu jej to od tebe odhodilo, ale nevypadá to, že bys mu příliš ublížil. Okolo ruky se mu začne objevovat zelená záře, avšak ve stejný okamžik se dveře tvé komnaty rozletí a jeho tělo začne provrtávat jeden výstřel z mocného hellgunu za druhým. Možná tvé stráže nějak uspal nebo jinak paralyzoval, tvá odhodlání však jeho kouzlo nalomilo. Kromě dvou strážných u tvých dveří pocházel po chodbě i jeden ze starších bojových mnichů, který s vámi bojoval proti Kertesovým silám. Nechali jste ho na stráži, kněží vám tím prokazovali poctu, byť jste jeho přítomnost nepovažovali za nutnou. I on vtrhnul do místnosti.
Contagiovo tělo se zdálo být na chvíli průsvitnější, jako by se v reálném světě ztrácel. „Že se nestydíte, střílet do starého nemocného muže.“ Jeho sarkasmus však v rámusu střelby zaniknul. Zelená záře zesílila a jeho tělo se opět obnovilo, viditelně bez známek poškození. Podíval se na tebe, kolem konce jeho hole se udělal nažloutlý vír a… „Uhněte!“ Bojový mnich ramenem odhodil jednoho z vojáků stojícího mu v cestě, za běhu sáhl k opasku a vytáhl skleněnou lahvičku. „Ve jménu Boha-Císaře se vrať do pekel!“ Během křiku mnich lahvičku rozbil o hlavici kladiva, přehmátl, aby držel kladivo obouruč, skočil a vši silou praštil démona hlavicí kladiva, ze kterého odkapávala svěcená voda, do hrudi.
Contagius vydal zvuk jako při záchvatu kašle a odletěl přes celou místnost. Opřel se rukou o stěnu a pomalu se narovnal. V hrudi měl díru, ve které byly vidět cáry zelenohnědého masa.
„Ještě se uvidíme, kapitáne. Střes se té chvíle, protože tam budu přítomen v celé své kráse…“ Zřejmě se chtěl opět rozkašlat, jenže mu hlavu urazilo posvěcené kladivo a jeho hmotná bytost se pomalu rozplynula v oblaku žluté mlhy. Mnich ještě několikrát udeřil do místa, kde démon zmizel.
Zvuk střelby probudil celý klášter, ale žádná podobná událost už nenastala, ani té noci, ani v následujících dnech. Foulstone byl díky pevné vůli kapitána Tschiersche zbaven plíživé zhouby a alespoň na čas měla planeta klid i od pirátů.
Jestli máte nějaké dotazy či připomínky, sem s nimi.
:-)